
Kolem roku 1210 prý žili ještě pamětníci,kteří zažili chlapce a děvče se zelenou pletí, nalezené nedaleko jedné jeskyně u Panny Marie Vlčích jam.
Vesničané nerozuměli tomu, co říkají a proto je vzali k siru Richardu De Calneovi,majiteli místního panství.Děti zpočátku plakaly a odmítali jakoukoliv potravu.Když však spatřily čerstvě natrhané fazole,posunky naznačily,že by si lusky vzaly.Po dlouhou dobu nic jiného nejedly.Hoch brzy zemřel,dívka však vzkvétala a postupně ztrácela zelenou barvu.V domácnosti sira zůstala řadu let a podle domácího pána i jeho rodiny se chovala dosti podivně.(perex)
Tvrdila,že pochází z národa žijícího v zemi,kde slunce nikdy nesvítí a kde jsou všichni zelení.Spolu s bratrem šli za svým stádem,až se dostali do jeskyně,odkud slyšeli cinkot zvonků.Šli za zvukem,až se octli na denním světle,jehož jas je zbavil vědomí a tak na tom místě leželi,dokud je nenalezli vesničané.

Děti se prý objevily v čase žní.Dívka se později provdala za muže pocházejícího z osady Lynn v Norfolku.Tvrdila,že se její země jmenuje Země svatého Martina a její obyvatelé jsou křesťané.Slunce tam nezavítá,je však odtud vidět jasná země,kterou od jejich vlasti dělí široká řeka.


Kronikáři vypráví tenhle příběh jako faktickou zprávu.Folkloristé však mají za to,že se v jeho pozadí mohou skrývat staré pověsti o vílách,které podle tradice chodily v zeleném a ještě hlouběji pak líčení pohanského záhrobí,kam se vstupuje jeskyní a kde je slyšet okouzlující hudbu.







Upřímně, o věcech, o kterých nic nevím a u kterých jsem nebyla, se raději moc nevyjadřuju. Pokud se mám rozhodnout, zdali věřím jedné nebo druhé z variant, pak raději nevěřím vůbec. Nebo věřím všemu a spojím si to nějak (čti "co nejpodivněji") dohromady :) Myslím ale, že právě tato nebo podobná příhoda inspirovala pravděpodobně pány Gordona a Williamse k sepsání série knih Podzemí. Pokud jsi je ještě nečetla, vřele doporučuji :)